Turistický oddíl mládeže Medvědí stopa Holešov

Zpět na seznam článků

Kusalíno 09 aneb "Prý už tam sníh nebude"

napsal Dilgo | 01/04/2009

Jak všichni víte, dlouho se plánovala nějaká výprava na TOMáckou chatu.
Plánovat se plánovalo a plkat se plkalo. Na chvíli veškeré dění ohledně chaty
utichlo, až pak Lucc přednesla různé možnosti chat. Napřed jsme měli jet na Polanu,
protože dle internetu (nevyzpytatelného živočicha) byla Polana volná. Lucc nelenila a zamluvila ji. Čekali jsme na odpověď pana správce, ale ten si dával asi na čas :). Potom se čas nachýlil a pan správce napsal, že tam místo už není. Nemělo to smysl řešit dál a tak Lucie a potom i Iktome vytvořili realizační tým na zajištění chaty.

Nakonec padl termín 20–22.3.09 a místo Kusalíno. Všichni jsme se těšili a Maka už vykřikoval, že spí na peci. Do toho se taky přidala Miška, že tam chce spát taky a skoro začala mela o to, kdo tam bude spát (pak jsem tam spal jenom já :) ).
Všecko klapalo jak mělo a termín odjezdu se blížil.
Několik statečných kusů se rozhodlo, že bychom mohli jet už ve čtvrtek a vytopit chatu (teplem), aby ostatní měli luxusně připravenou chatici. Domluvila se šestice dobrodruhů a to: Mikeš + Miška (ti jeli vlakem), Honza, Birs + Gabča, Já (my jsme jeli reprezentačním vozem ze stáje Kaul a LK Iktočante).
Domluvil jsem se s Luckou, že když jedeme ve čtvrtek můžeme nakoupit (protože to chtěla udělat ona, ale až v pátek). Musím uznat, že bych si příště naliskal za takový nápad a kdybych věděl, jak to vše dopadne:).
Ještě bych se vrátil k tomu, jak jsem klasicky zpozdil celý odjezd (tedy bohužel, ale bylo to kvůli smyslové potěše všech milovníků vodních dýmek). Zkrátka jsem se zasekal v KM, pak jsem valil domů, nabral Birse + Gabču, pak Honzu s jeho brutální sekyrou a Talismanem a tradá směr na Vsetín.
Mezitím volal Mikeš a po několika neúspěšných pokusech se mi podařilo mu poslat číslo na Jirku Homolku (Dyk alias správce chaty).
Asi se dovolal a pořešil klíče a s Miškou začali topit v chatě.

Posádka „žluté střely“ mezitím nakoupila ve velkém časovém presu (v Kauflandu se co chvíli ozývalo: "žádáme všechny zákazníky, aby opustili prodejnu, zavíráme do 10,5,3 minut). Naštěstí jsme našli a koupili úplně všechno – i 6 litrů mlíka a kotel vajíček.V podstatě jsme veškerý nákup cpali mezi batohy a málem jsme kufr nezavřeli.
Kdyby se nezadařilo koupit vše na papírku, tak byste mě asi nepoznali, bych byl fialový a s monokly (že :D ). Po nákupu jsme jeli směr nejblíž ku Kusalínu. Dle mapy, GPS a Dykových instrukcí jsme zaparkovali někde u Rubiska.

A teď to přijde!!!
Sněhu všude jako prase a to jsem s Birsem v půli týdne debatil jestli bude sníh. Naše debata končila s tím, že asi sněhu už nebude. Když jsem se balil tak jsem si pro sichr přibalil sněhové návleky na boty a dobré zimní rukavice, ale to spíš bylo pro strýčka příhodu a ne nijak cíleně (a nakonec jsem je měl stejně naspod krosny).

Zaparkovali jsme a začali ládovat věci do krosen. Respektive jsme brali věci, co by neměly promrznout (zelenina a chleby …). Pobrali jsme co jsme mohli a vydali jsme se do kopce.
Šli jsme, šli a zase šli. Ono procházka nočním lesem je v pohodě, pomineme-li krosnu s jídlem a okolo vás tak 40 cm sněhu a stoupák před vámi.
Pamatuju si veselý zážitek, když jsme došli na místo, odkud vedly 3 cesty. Já s Gabčou jsme hlídali krosny a pánové šli každý jiným směrem, aby našli tu správnou cestu. Až na tom místě kde jsme na kluky čekali jsem si všiml, že Gabča nese v rukou dvě okurky a občas je používá jako cepíny:). Kluci se vrátili a věděli jsme jen to, že dole je nějaká průmyslová zóna.
Tak Birs vytáhl svůj notes s GPS modulem a chodil po lese sem a tam (všude sněžilo, jen do tmy svítil displej počítače a šíleně blikal ten modul) vypadalo to úchvatně. Dohodli jsme se, že stejně musíme do kopce a že dolů to nemá smysl. Zase jsme šli, šli a šli. Mám taky osobní postřeh: nevadilo mi jít lesem a s krosnou, ale když jsem hopkal v stopách Birse, tak jsem se kolikrát i zasmál, jaký dlouhý krok dokáže udělat :). A to když jsem viděl Gabču, mající krosnu a Bručovu kytaru na zádech, a že se vůbec nepropadá, usoudil jsem, že je elfka. Párkrát jsem chtěl zkusit jestli mi to taky půjde. Nešlo.

Po 3 hodinách úmorného šlapání sněhem a po 3 telefonátech od Mikeše (ptal se kde jsme, a my mu řekli: „Za hodinu tam budeme“ – což nebyla zdaleka pravda :) jsme dorazili na chatu. U pece seděla Miška s Mikešem a vypadali skoro jako babička s dědečkem z Pyšné princezny, jak dělali „Meleme, meleme“.
Dali jsme si čaj, něco málo pojedli a pak šli na kutě. Ráno ještě Birs, Gabča a Mikeš seběhli pro žlutou střelu, přeparkli ji blíž k cestě na Kusalíno a donesli „zbytek“ věcí na jídlo.

V pátek odpoledne dorazila posádka Lucčiného auta : Jolča, Maruška a Maka a Lucka. Potom Radka s Bruuem a pak ještě Kuba se Šárkou (omlouvám se jestli jsem přehodil pořadí příchodu).

Asi Vás, milé čtenáře bude zajímat, co tam taková velká banda mohla dělat celý víkend?? Tak já vám to tedy prozradím. Jedli, jedli a zase jedli (holky nám vyvařovaly a myslím, že jsme měli min. 2 teplá jídla. Nejveselejší mi připadly palačinky. Když holky usmažily, slovy dvě, přišla Lucc mrskla s palačinkou na talíř (takový ten betoňák) a ten začal zvonit jak byla úžasně tvrdá :D. Ale marmelády byly luxusní a vlastně i ty palačinky, jen si je člověk musel trochu propracovat :).

Kromě jídla jsme i pili, nejvícero čaj černého kalibru a pak hráli hry – klasiku Bang, Talisman (ten Honzovi zapůjčil Lulu, a hráli jsme ho jen dvakrát, ale asi dohromady 8 hodin :D), a taky bych málem zapomněl na foukanou s alobalovou kuličkou a taky jsme hráli volejbal s alobalovou kuličkou a místo síťe jsme použili spacák. Prostě parádní sranda.

V sobotu se šli všichni proběhnout na Eskymáckou honičku. Já zůstal v chatě, topil, spal na peci a občas si i četl. Jak se vyběhali, tak došli všichni mokří jak myšové. Nastalo velké sušení. Tady mi nastává asi 4 hodinové okno, protože si nepamatuju co se dělo. Ale večer Mikeš a Brůča začali hrát na sladká dřeva, alias na kajtry (kytary samozřejmě). Já jsem si v zadu pidlikal na mandošku. A pak se to rozjelo. Dle mého názoru pěkné hraní a pěkné zpívání. I Birs přišel ke zdroji hluku, aby si s námi zanotoval:).
Ještě před spaním nás skásla Lucc za veškeré jídlo a ubytování.

V neděli jsme uklízeli, spakovali veškeré věci. Kupodivu z toho qvanta jídla nezbylo krom pár rohlíků asi nic. Pro orientaci jsem Vám chtěl přiložit seznam na nákup, ale než bych ho sehnal nebo vypotil z hlavy tak si jen představte nákup za 1200 pro 12 lidí a hlavní surovina bylo mléko a vajíčka :).

Už se budu opakovat, ale byla to výborná opravdu výýýýborná akce.
Ps. poněvadž tam po nás nezbylo skoro žádné dřevo (před námi ho bylo taky pramálo) jsme se předběžně domluvili, že bychom jeli na Kusalíno někdy jak bude teplo. Tudíž bude pracovní brigáda pro dobrovolníky.