Turistický oddíl mládeže Medvědí stopa Holešov

Zpět na seznam článků

Jarní prázdniny na Vesmíru

napsal Kuba, Niki, Hanka a Markéta | 14/10/2009

Jarní prázky

V neděli jsme měli sraz v 6:45 na nádraží v Holešově a jeli jsme v 7:02. Ale já jsem tam byla už v 6:23, ale to nevadí. Táhla jsem tolik krámů, jenže až přijeli všichni, tak přijela i dodávka. Odjížděli jsme osobákem a potom rychlíkem a zase osobákem a ještě busem. Pak jsme šli dva kiláky pěšky, už nás v podstatě bolely nohy. Chvíli jsme si odpočinuli, a pak jsme šli dál až do chatky. Potom jsme šli do jedné místnosti a tam jsme se napili dobrého čaje. Pak jsme si šli pro věci do dodávky a šli nahoru na dívčí půdu a tam jsme si vybalili. Pak jsme sešli všichni dolů na večeři. Já, Nikča, Kufr a Hanka jsme umývaly a utíraly nádobí a pak jsme se šly osprchovat a po sprše do postele. Ráno jsme měly krásný budíček a zpívala to Marta. Pak jsme šly na snídani a pak jsme zase umývaly a utíraly nádobí.
Markéta a Kufr

Jarňásky

No a jsme tu. Kde? No přece na jarňáskách v Orlických horách. Přijeli jsme a šli jsme ven na 3 hodiny ani jsme se nepřevlékli, a tak jsme přišli do chaty nacucaní vodou. Šli jsme se ubytovat a samo sebou převléct. Samozřejmě Kufr – modelka musela být asi hoďku v plkách a přišla Martinka (zdravotnice) a Kufr měla průšvih.
… byl večer a my šly na hygienu a tak. Pak jsme si šly lehnout a asi každou minutu jsme chodily za klukama, protože náš štvali, ale pak ztichli a my začaly kecat a dělaly jsme hluk, a jak na potvoru k nám pořád chodili vedoucí. Naštěstí jsme byly zvlášť od kluků, protože tady jak jsme je křesťanský dům. Mají tu kapličku a před jídlem se modlí. Kluci mysleli, že umřou hlady, ale jak na potvoru to vydrželi. (Ach jo…) …
niki

A teď mi dovolte pár sofistikovanějších (učenějších, konkrétnějších, obecnějších) informací, jakže to na letošních jarňáskách vypadalo a co všechno jsme si užili.
Asi nejpodstatnější byly lyže! Konečně jsme se po letech dočkali a co pamatuji byly tohle první jarní prázdniny, kde jsme skutečně lyžovali. Pamětníci si možná vzpomenou na Radešínskou Svratku (2004), kde jsme tenkrát taky tahali lyže do krásně zasněžené zimy, ale ta nám po vytrvalých třídenních deštích zmizela před očima jak pára nad hrncem. Letos to vyšlo a stálo to za to. Sněhu jsme si užili až až, dokonce jsme uskutečnili i velký závod ve slalomu. Krom lyžování nemohla chybět pořádná sněhová bitva a taky v okolí chaty vyrost sněhuláček. Krásné a pohádkové bylo také večerní lyžování, na které jsme vyrazili s některými vedoucími, což mimochodem bylo poprvé pro mě a moc za to děkuju, že mě ostatní vytáhli. A ta cesta nocí zpět … hmmm…
Náš čas trávený v chatě zaplnilo několik aktivit jako třeba stolní tenis, v němž Striga uspořádal i turnaj s účastí všech, deskové hry, pohádky po každém obědě atd. Dva večery plné her pro nás připravili domácí „animátoři“ z Vesmíru a troufám si říct, že fakt stály za to. Alespoň já tedy vzpomínám velmi silně třeba na zhaslou chatu, v níž jsme běhali ke svíčkám pro papírky sem a tam v plné ostražitosti a se strachem, kde se objeví strážce noci, obávaný Prokop.
Taky jsme několik večerů strávili nad Dračím doupětem, který skupinu dobrodruhů zavedl do starého kanálového komplexu, ve kterém za mříží, kterou otevřeli, skrývá se a číhá něco moc nebezpečného a tajemného.....
Všude kolem Vesmíru byla krásná zima, spousta sněhu, který pořád padal čerstvý. Asi nejvíc jsme si tuto krásu vychutnali poté, co jsme se vraceli z celodenního výletu, který jsme strávili procházkou k divočákům a jelenům a návštěvou bazénu v Náchodě, kde nebylo po sněhu ani památky. Když jsme se pak vraceli busem zpět pozdně odpolední krajinou beze sněhu, spatřili jsme před sebou překrásný sněhový, sluncem zalitý, klobouk Orlických hor, který se v dáli před námi tyčil do modrého nebe… No prostě, co vám mám povídat… srdíčko zaplesá nad krásou své matky, přírody.
Tak takhle bláhově jsme si užili zimní radovánky na Vesmíru, středisku diecézní charity s milými lidmi.
Šk.